Tato akce je pro náš klub, řekl bych, tak trošičku netradiční.  Dostali jsme totiž nápad, vyměnit takhle jednou špagáty za plavky a vyrazit někam na moře. S Mercedesem a Předsedou o tom vtipkujeme už dlouho. Upřímně ale musím konstatovat, že sám jsem tomu nikdy ani pořádně nevěřil. Takové dva ledoborce dostat někam do tepla a ještě k tomu na úroveň mořské hladiny? Pche...

 No a ono to bylo nakonec úplně obráceně! Je asi desátého května dopoledne a já se v práci probírám poštou. Najednou koukám , zpráva od Předsedy.

 „Co mi asi chce?“ pomyslím si . Otevřu ji a čtu : 

Honziku, pocuvaj bavili sme sa pred casom o plavbe jadranom, kamos co je kapitanom  doporucuje koniec maja, zaciatok juna. Mercedaes moze od 27.5. od teba chcem vediet ci by si isiel na tyzdnovu plavbu. my traja + kapitan. 
daj mi hned vediet, ci mas zaujem, ked nie tak pohladam niekoho ineho
Dusan Bozon

 „Vtipálci pomyslím si, jsem asi v důchodu ne? Co asi řeknu v práci?“

  Ani ne o měsíc později vyrážíme. Horcové trio Předseda, Mercedes a já. Dále pak kapitán Luděk alias Iglo. Později se k nám ještě připojí Welšan Tim.

 V sobotu ráno 4. června čekáme v Bratislavě u Iva před domem na Předsedu a kapitána a okolo nás se povalují naše zavazadla. Zase má Předseda zpoždění, libujeme si s lehkou ironií s kamarádem a je nám dobře. Až po chvilce přijíždějí. Seznamujeme se z kapitánem Luďkem a vyrážíme směr Zadar. Po cestě se dozvídáme, co nás asi čeká a kapitán nás vtipně vybavuje lodní příručkou. Do Zadaru dorážíme odpoledne a dále přejíždíme trajektem společnosti Jadrolinia na ostrov Ugljan, kde si v Marině Preko  půjčujeme loď s jménem Sladana. Než ji kapitán převezme, krátíme si čas přenášením našich zavazadel z auta na molo. Nevidíme žádný vozík a tak nosíme vše ručně a na hlavách jako marokánci. Hlavně sto prazdrojů se pronese, hlavu mám celou otlačenou.

V podvečer se už koupeme a chytáme škeble na nástrahy pro večerní rybolov.

Na ten se chlapci moc těší, vezu si s sebou totiž celé rybářské nádobíčko. Nakonec ulovíme asi pět drobných ryb, ale moc dobře se u toho při lahvince chorvatského vína bavíme. Je nádherný večer. „Po dlouhé době zase u moře“ pomyslím si a je mi dobře.  Hrozně moc se těším na první noc na lodi, celý život po tom toužím. Plavit se a zažít alespoň střípky dobrodružství, které znám z vyprávění námořníků o kterých jsem čítal již jako malý kluk. Nebe je plné hvězd, přístav je tichý, loď se pohupuje a my usínáme za zvuku klidného šplouchání moře.

Ráno se až na Předsedu probouzíme pozdě, nevadí nám to, máme čas. Dnes nemusíme nikam chvátat. Čekáme totiž ještě na posledního člena naší posádky, který přiletí z Anglie až odpoledne. Je jím Luďkův dávný kamarád z mládí, Welšan Tim.  Z naší horcové trojice ho nikdo  nezná. A sám za sebe musím říci, že jsem velice zvědavý, jaký to vlastně bude člověk?

Během dopoledne se vydáváme do obchůdku v přístavu nakoupit veškeré zásoby na naší plavbu, krom piva, toho máme dost. V 13:30 poprvé vyplouváme na cvičnou plavbu na moře. Luděk nás ochotně seznamuje s novou lodí a vysvětluje nám základní ovládání. Je to veselý chlapík a tak jde vše hravě. O půl páté se vracíme zpět do přístavu. V pět má totiž dorazit Tim. Naše první společné přistání k molu zvládáme hladce ke vší spokojenosti kapitána.

Po chvilce přichází charismatický pán s taškou přes rameno, kapitán ho přivítá na palubě a všem představí. To je Tim. Nečekáme dále už ani minutu a odrážíme od pevniny. Hned za přístavem napínáme plachty. Oproti odpoledni fouká jen velice slabý vítr. Proto až skoro za tmy kotvíme v poměrně rušné zátoce s průplavem  Ždrelac. Večeříme a já na noc ještě nahazuji včera ulovené ryby jako nástrahy na úhoře. Kazí se počasí, poprchává, zalézáme do kajuty.

Ráno se probouzím a hned běžím zkontrolovat udice. Bohužel se v noci točil vítr a s ním i naše loď zakotvená na přední kotvě. Šňůry jsou zamotány kolem kotvy a kormidla. A tak mě hned po ránu čeká práce. Nasazuji brýle, ploutve a skáču do moře. Naštěstí kotvíme v asi sedmimetrové hloubce a tak se mi podaří brzy vše napravit. Zjišťuji, že nástrahy jsou nedotčené a dno totálně zdevastované. Hrůza, tady bych chytl leda tak pneumatiku! Na dně je plno odpadu a mrtvá příroda. Je mi smutno, pomýšlím co jsme my lidé vlastně za stvoření...
Déle už se mi nechce zde setrvávat. Po snídani vyrážíme pryč.
Náš dnešní cíl je souostroví národního parku Kornati.
Celý den plachtíme. Musíme pořád křižovat, protože vítr fouká proti nám.
Postupně se střídáme u kormidla a navijáků lan. Občas si někdo schrupne. Na lodi panuje všeobecná pohoda. Odpoledne doplouváme do NP. Ostrovy parku jsou charakteristické tím, že jsou holé, téměř beze stromů. Porost zde tvoří pouze různé druhy bylin a křovisek. Tu a tam se mezi kamennými zídkami krčí prastaré olivovníky a fíkovníky. Kornatské ostrovy leží v jižní části severodalmátských ostrovů, sedm námořních mil od Murteru a 15 námořních mil od Šibeniku a Zadaru. Jedná se o početnou skupinu ostrovů, ostrůvků a útesů v bezprostřední blízkosti ostrova Dugi otok a Žut. Představují nejčlenitější souostroví celého Středomoří. Ostrovy vypadají jako perly rozseté po mořské hladině. Dozvídáme se od kapitána Igla, který studoval dějiny Balkánu v Srbsku dlouhá léta a tudíž je nám výborným průvodcem. V podvečer přistáváme v malinké zátoce Lojena na ostrově Smokvica.
Útesy před příjezdem do zátoky zdobí desítky hašteřících se kormoránů. Na molo nám přichází vstříc místní majitel konoby (hospůdky) a podává nám mooringové lano. V celé zátoce se nachází cca sedm malých kamenných robinsonád a dvě hospůdky. Jedna vypadá zavřená, druhá žije svým kouzelným přímořským životem. Po zakotvení lodi se s Ivanem vrháme do vln zátoky a užíváme si pro změnu úžasně čistého a osvěžujícího moře. Po koupeli se slušně oblékneme a odcházíme do konoby Piccolo. Večer trávíme na terase této stylové hospůdky u „sklenky“ vína a rybí pečínky. Je nádherný večer, všude klid a mír.
 

  Ráno se probouzím brzy a tak vyrážím na průzkum. Po úzké cestičce lemované   kamennými zídkami dobývám vrchol ostrova. Po chvilce se objevuje i Mercedes. A po pár minutách i pan Předseda, který již stihl oběhnout celý ostrov. Ten po chvilce odchází na základnu. Naše kroky ale ještě směřují k majáku. Je na druhé straně ostrova a u něho krásná modrá laguna s rybářskou chatrčí. V laguně si zaplaveme v  klidné a průzračné vodě. Po cestě k lodi ještě potkáváme tučného hada, který se nám laxně vyhýbá. Na lodi už to žije. Jen tu pěkně vyfukuje.  Povíme si zážitky a pánové se také odcházejí koupat k chatrči. Navrhuji chlapcům míchaná vajíčka a oni souhlasí. Mám čas než se vrátí tak minimálně hodinu. Skáču tedy do vody z paluby lodi a prověřuji dno. Zjišťuji že je tady spousta ryb a dokonce i větší kousky. Mám radost. Rozbíjím slávky co s sebou vozíme a nahazuji udici. Mercedes mě povzbuzuje, bude snídaně. Hned na první nához prudký záběr a hurá táhnu rybku. Není velká ale bojuje pěkně. Vytáhnu ji z vody na palubu a opatrně ji sundavám z háčku. Ze zkušenosti vím jaké mohou mít i sladkovodní ryby na hřbetní ploutvi ostny, natož mořské. Bohužel ale ne dost opatrně. „Jau! Jebla mě mrška “ pomyslím si. Zprvu to neřeším, stalo se mi to mockrát u různých druhů ryb, maximálně to bylo nepříjemné. Prochytávám  místo za lodí dál. Ale mezitím nastupuje silná bolest a brnění nejprve dvou prstů, později celé ruky až k srdeční oblasti. Chlapci se mezitím vrátily. Rybu se mi podařilo lapit do vezírku a tak jsme ji mohli nechat identifikovat panem domácím. Ten se jenom ušklíbl a odpověděl - Morski Pauk (mořský pavouk).  Je jedovatý, bude to tři dny dost bolet. Lepší by bylo odplout na pevninu k lékaři na injekci. Povídám kapitánovi „jestli mi může prasknout pumpa, jako srdce“ ať se zeptá? 

Chorvat kroutí s klidem hlavou, že asi ne. Tak uvidíme, svaříme šalvěj co jsem natrhal na procházce a máchám v ní prsty. Cítím úlevu. Kapitán navrhuje nemocnici, nechce nic riskovat, i když se cítím lépe. Mně je ale ještě líto vajec, které jsem si před tím připravil na míchanici pro kamarády do skla. Pobízím je, ať se toho ujmou za mě. „A tak se ještě nasnídáme“ usoudí i pan Předseda. „ No co, nejhůř bude o čehůna méně“. Ivan se dokonce obětuje do role kuchaře. Nebýt naší bratrské lásky, byl bych celý den hlady:)). Začíná foukat špatný vítr na původní směr plavby, kterým měl být Vis. Jedeme tedy směr Morter nebo Vodice, kde je i nemocnice. Spokojeni jsou tak všichni. Hodně fouká, silné Jugo. Z kapitánského deníku spíše nepříjemné, než nebezpečné. Myslím si, že pro nás laiky je to ale silný zážitek. Loď se zmítá ve vlnách, které do ní hlasitě bijí a chvílemi je nakloněná div, že si nenabereme. Kapitán u kormidla vypadá docela klidně, my, jeho posádka, vyvažujeme loď rozvěšeni po zábradlí jako vlaštovičky. Všude cáká voda.  Vzrušující zážitek!  A přesně takový jsme si přeci přáli.

A v tom  zápalu navíjení a povolování lan mě celá bolest skoro přešla. A žádnou nemocnici jsme v žádném případě už nehledali. Zakotvili jsme do klidné zátoky jménem Obinus na bójku. No a já šel na ryby. Předseda kuchal škeble a připravoval mi je na lov. Nachytaly jsme asi 14 rybek a byla večeře. Docela ušla, spousta kostí, ale za dobrý pocit lovce to stálo. Hlavně že nejsou jedovaté – snad...

Ve středu ráno je pod mrakem tak, že se nám do vody nechce. Ale na lodi máte na výběr - buď na velkou do mini-klaustrofobického hajzlíku a pak přepumpovat ruční pumpou jeho obsah do moře , nebo muž přes palubu a doplavat někam na pevninu. Já volil druhou variantu. Rytmus už má najednou zaběhlý každý po svém, jako by jsme to dělali odjakživa. Člověk splyne s novým životním stylem. Pak zuby a snídaně, jako doma. Přes den se postupně vyjasní a slunce pálí. Oproti včerejšku jen obtížně chytáme slabý vítr. Pečeme za jízdy brambory, pijeme pivo a víno.

Jedeme rychlostí maximálně 3uzly a také i pomaleji. S Ivanem využíváme jedinečné příležitosti. Vyhazujeme z lodi lano a skáčeme přes palubu. Hloubkoměr ukazuje 90m. Užíváme si plavání a tažení za lodí. Je to super zábava! Fotím svým novým vodotěsným fotoaparátem. Brzy k našim radovánkám zlákáme i kapitána. Odpoledne doplouváme k Šibeniku. Dále kanálem sv. Ante až do města. Stahujeme plachty a startujeme motor. Plujeme proti proudu řeky Krka až na jezero Prokljansko. Překonáme jezero a plujeme dále proti řece, až do krásného městečka Skradin. Zapadá slunce a my kotvíme ve zdejším čistém přístavu. Ivan s Předsedou vaří večeři o dvou chodech. Jíme na palubě pod hvězdami při svíčkách. Později ještě vyrazíme na noční procházku malebnými uličkami tohoto starodávného městečka.

Ve čtvrtek ráno vstáváme brzy a hned první výletní lodí odplouváme na prohlídku národního parku Krka. Vystupujeme až pod vodopády a procházíme si celý prohlídkový okruh. Dobře jsme udělali, že jsme si přivstali. Asi po dvou hodinách se to tu pěkně zaplňuje a to hlavně ukřičenými dětmi. První lodí rychle odplouváme zpět do přístavu, kde kotví naše Sladana . Ještě koupíme pár drobností pro naše blízké, něco zeleniny, pečivo a hurá odplouváme. Kurz je jasný, pomalu se musíme začít vracet. V sobotu totiž vracíme loď. K večeru kotvíme v nám již známé zátoce Obinus. Mercedes peče brambůrky na plechu.

V pátek ráno vyplouváme na dlouhou plavbu. Dnes se musíme dostat do Preka.

Pokus o plavbu podél západní strany ostrova  Pašman a Ugljan, ale kvůli kurzu na silný vítr (příliš blízko táhne) se obracíme na úrovni ostrova Sit / Lavdara a pokračujeme do Preka přes Pasmanski kanal. Zvládli jsme to! Přistáváme při krásném hořícím západu slunce. Vzduch voní solí a pryskyřicí z borovic. Nebude se nám chtít  zítra domů! Ale tak už to na světě chodí. Něco musí skončit, aby příště mohlo zase, něco nového začít...

 Po přistání v Preku, vystoupím z lodi na molo a zjišťuji zásadní věc. Při chůzi mám dosti zvláštní pocit, jako když se pode mnou vlní zem. Samozřejmě to není možné, molo je totiž z betonu. Dokonce, když sedím na záchodě vlní se mi před očima  dlaždičky. Nedivím se, už tedy více námořníkům, kteří stráví na moři několik měsíců, ba i roků, že se jim z lodi do přístavu nechce a raději si i děvčata nechají přivézt na palubu:). Já můžu být jen rád, že alespoň ještě dnes spíme naposledy na lodi.

 Před tím ale, ještě celou naší plavbu zakončíme, skvělou slavnostní večeří v krásné rodinné konobě  Barbara. Je malinká a útulná s výhledem na moře a milou paní domácí. Kapitán s Timem objednávají namíchané plody moře, abychom ochutnaly od každé té dobrůtky trochu. Popíjíme domácí víno. Co k tomu dodat? Je to krásný gastronomický zážitek.

  No a ráno zazvonil zvonec a celé naší pohádky byl konec

Na závěr bych chtěl poděkovat kapitánovi Luďkovi za krásnou a bezpečnou plavbu a popřát mu na ty další, hodně štěstí, zdraví a dobrý vítr. Dále pak Timovi, za společnost kterou nám dělal. A jeho posvátnou větu „ To je vono!“  Je to velmi zajímavý a inteligentní člověk, s osobitým smyslem pro humor. A navíc má rád české pivo – a to se počítá dvojnásob! No a samozřejmě chlapcům z Horce. Dušanovi a Ivánkovi, kteří jsou tím hlavním motorem všech silných a neopakovatelných zážitků.

 Díky chlapci, bylo mi ctí se s Vámi plavit!

                                                                                  Jirka alias Fištrón

 Viacej  fotografií  na  stranke    Picasaweb